Archiv autora: admin

č. 41/2021 Sb. – Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 215/2020 Sb., o provedení některých ustanovení záko…

Předpis č. 41/2021 Sb. – Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 215/2020 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, ve znění pozdějších předpisů

vyhlášeno: 05.02.2021

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-41

/ číst více /

Rozhodčí doložka zakládající pravomoc Mezinárodního rozhodčího soudu ICC (28.01.2021)

Rozhodčí doložka, ve které smluvní strany projevily vůli, aby „všechny spory“ mezi nimi byly „řešeny právně“ před Mezinárodním rozhodčím soudem Mezinárodní obchodní komory v Paříži, a to podle „jeho zákonů“, je dostatečně určitá.

Odvolací soud nepochybil, jestliže uzavřel, že v citované rozhodčí doložce obě smluvní strany jednoznačně založily pravomoc Mezinárodního rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory řešit jejich vzájemné spory s tím, že s ohledem na institucionální povahu tohoto rozhodčího soudu se řízení před ním bude řídit řádem této instituce. V tomto smyslu soudy správně vyložily taktéž výraz „dle jeho zákonů“, jímž není míněno nic jiného, než že se obě strany podrobují pravidlům příslušné mezinárodní rozhodčí instituce. Z nich pak vyplývá i řešení dalších otázek, tj. před jakým orgánem má rozhodčí řízení proběhnout, podle jakých pravidel a postupů a kdo má rozhodčí nález vydat.

Bylo-li dohodnuto, že spory budou řešeny v rozhodčím řízení, pak výsledkem řešení sporů je i rozhodnutí ve sporu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1258/2020, ze dne 29. 10. 2020 / číst více /

Povaha lhůty k doplnění rozhodných skutečností a navržení důkazů (28.01.2021)

I. Lhůta stanovená podle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. k doplnění rozhodných skutečností a navržení důkazů v rámci koncentrace řízení je lhůtou soudcovskou, nikoli zákonnou. Návrh účastníka na prodloužení soudcovské lhůty není přitom soud oprávněn bez dalšího pominout, je třeba trvat na tom, aby se soud k takovému návrhu procesně relevantním způsobem vyjádřil. Je však dána možnost faktického vyhovění návrhu na prodloužení soudcovské lhůty tím, že soud o tomto návrhu sice nerozhodne, avšak poskytne účastníkovi jím požadovaný časový prostor a nepříznivé následky spojené se zmeškáním lhůty vyvodí teprve tehdy, když účastník i v jím navržené prodloužené lhůtě zůstane nečinným.

V posuzované věci žalobkyně řádně o prodloužení soudem poskytnuté lhůty k doplnění rozhodných skutečností a navržení důkazů požádala a v jí požadovaném časovém prostoru skutečnosti a důkazy doplnila. Návrh však zůstal vlivem pochybení soudu zcela opomenut. Jelikož žalobkyně doplnila svá tvrzení v souladu s opomenutým návrhem na prodloužení lhůty, je nutné na dané podání nahlížet jako na učiněné v zachované lhůtě, neboť návrh na prodloužení lhůty je nezbytné za daného stavu věci hodnotit tak, jako by mu bylo fakticky vyhověno. Negativní důsledky administrativního pochybení soudu – spočívající ve zjevně chybném opomenutí řádně doručeného podání – nelze klást k tíži účastníka řízení, a to navíc způsobem, který by v souvislosti s účinky koncentrace řízení vedl k omezení jeho základních práv, zejména práva na spravedlivý proces.

II. Délka lhůty ve smyslu § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. není omezena, ve vztahu ke lhůtě může předseda senátu reagovat na specifické okolnosti dané věci a na vývoj prvního jednání. Stanovení lhůty delší jak 30 dnů by však mělo být spíše výjimečné a řádně odůvodněné okolnostmi konkrétního případu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2189/2019, ze dne 21. 10. 2020 / číst více /

Otázka za milión: Zodpovedá štát za škodu spôsobenú legislatívnou činnosťou?

Jedným z dôvodov, prečo v posledných týždňoch a mesiacoch rád chodím na tento blog, je, že tu zatiaľ nebola žiadna zmienka o pandémii. Také miesta sú mi teraz vzácne.

Tento post bude v tomto smere výnimkou, ale sľubujem, že sa pandémie dotkne len veľmi okrajovo a bude sa venovať otázke, ktorá sa v rôznych podobách vracia už mnoho rokov a verím, že sa bude vracať dlhšie ako pandémia.

Rád by som tu vytvoril priestor na diskusiu o zodpovednosti štátu za škodu spôsobenú legislatívnou (alebo inou normotvornou) činnosťou. Teda otázke, či v prípade vzniku škody priamo v dôsledku zákona alebo iného všeobecne záväzného právneho predpisu vzniká poškodenému nárok na náhradu škody voči štátu.

Východiská

Na úvod niekoľko notoriet.

Nárok na náhradu škody spôsobenej „nezákonným rozhodnutím súdu, iného štátneho orgánu či orgánu verejnej správy alebo nesprávnym úradným postupom“ je ukotvený medzi základnými procesnými právami v čl. 46 ods. 3 Ústavy SR.

Toto právo je na podústavnej úrovni implementované zákonom č. 514/2003 Z. z. o zodpovednosti za škodu spôsobenú pri výkone verejnej moci v platnom znení.

Veľa rokov sa diskutovalo o tom, či legislatívnu činnosť možno subsumovať pod nezákonné rozhodnutie alebo nesprávny úradný postup a tým pádom založiť zodpovednosť štátu podľa zákona č. 514/2003 Z. z. (napr. Mičinský, Ľ., Beňa, J. Zodpovednosť štátu za škodu spôsobenú legislatívnou činnosťou pred súdmi SR, Zo súdnej praxe, č. 3/2012; Števček, M., Ľalík, T. Nové ustanovenie § 152 ods. 5 Zákonníka práce vs. vybrané princípy ústavného a súkromného práva, Zo súdnej praxe, č. 1/2012, s. 2-10; Balog, B. Zodpovednosť parlamentu za prijatie zákona z pohľadu vnútroštátneho práva. Notitiae ex Academia Bratislavensi Iurisprudentiae, 2011, č. 4).

Potom do diskusie vstúpil zákonodarca a zákonom č. 412/2012 Z. z. vložil do zákona č. 514/2003 Z. z. ustanovenia, podľa ktorých „[z]a nezákonné rozhodnutie sa nepovažuje výsledok postupu Národnej rady Slovenskej republiky pri výkone / číst více /

Košické dni súkromného práva III.

Ctenú lexforácku ekipu a všetkých čiteteľov stálych, náhodných aj okoloidúcich už štandardne – v dvojročnom cykle upravenom o zrušenie konferencie minulý rok – chcem upozorniť a dať do zorného u(hľa) oka – medzinárodnú vedeckú Konferenciu Košické dni súkromného práva III, ktorá sa bude konať v dňoch 21.-23.4.2021.

Miesto konferencie je zahmlené – no v hmle vidieť prvú možnosť ktorá je istotou (prostredie online a MS Teams), pričom druhá je istotou rovnako a to v prípade možnosti prezenčnej formy jej priebehu (Hotel Double Tree by Hilton v Košiciach). Konferencia sa koná pod záštitou našej Katedry občianskeho práva v samozrejmej spolupráci s Právnickou fakultou UPJŠ v Košiciach a ďalšími partnermi konferencie.

Zoznam už dnes prihlásených možno vidieť na stránke Konferencie (https://kdsp.sk/zoznam-prihlasenych/). Konferenčný poplatok na konferenciu bude rovnaký v prípade online – ako aj prezenčnej formy jej priebehu.

Tešíme sa na Vašu účasť v 4 sekciách. Výstupom z konferencie KDSP III. bude tlačený recenzovaný zborník vedeckých prác, ako súčasť realizácie projektu VEGA č. 1/0765/20 „Ochrana ľudských hodnôt v súkromnom práve v kontexte moderných trendov a prebiehajúcej rekodifikácie súkromného práva“, ktorý bude účastníkom konferencie doručovaný ešte pred termínom jej konania, a to bez ohľadu na to, či bude konferencia prebiehať výlučne online formou alebo kombináciou prezenčnej formy a online formy. Príspevky do zborníka je potrebné odovzdať najneskôr do 10. marca 2021.

Registrácia samozrejme dostupná online (https://kdsp.sk/registracia/)

Tešíme sa, ak sa konferencie zúčastní čo najviac lexforum_positive_judr/or_mgr.

Viac informácií:

https://kdsp.sk

/ číst více /

Novoročný marš – alebo „Quis custodiet ipsos custodes?“ Procesnoprávny náhľad na postup súdu pri aplikácii hmotného práva (§54a OZ)

Večerné blúdenie judikatúrou pracujúc na komplexnej právnej analýze v klientskej veci ma dohnalo k istému zisteniu, kvôli ktorému dnes ostanem hore pravdepodobne dlhšie, ako som plánoval. Nie, žeby sa v analýze nedarilo, ale splánok bude mať ťažkého súpera. Absurditu a úvahu o slovách profesora Holländera, ktoré hovoria, že moderný liberálne orientovaný spoločensky vychýlený jedinec prestáva veriť právnemu poriadku na základe jeho zvyšujúcej sa entropie, jeho neustálym zmenám a neschopnosti reagovať na dejinné, sociologické a spoločenské pohyby – prípadne reakciami ktoré podkopávajú samotné základy právneho poriadku, na ktorých stojí systematickou eróziou inštitucionálnych právny velikánov ako právna istota, rovnováha právnych vzťahov, predvídateľnosť práva a pod. (bližšie pozri: Príbeh právnych pojmov, Umenie v práve a pod.). Vychýlenie jedinečného znamená oslabenie všeobecného. Jediné, čo ostáva nespokojnému subjektu, je súd. Avšak, nekráčame niekedy po tenkom ľade aj tu – a to v zásadných otázkach?

Nepokoj na monitore, ako aj v hlave mi vznikol v rozsahu analýzy aj ustanovenia § 54a OZ, ktoré z bájneho olympu zákonodarcu po PL. ÚS 11/16 (protiústavnosť ustanovenia § 5b) podľa môjho skromného názoru v dohľadnom čase padne na pohrebisko s názvom protiústavnosť s odôvodniteľným prepojením na referenčnú normu v podobe čl. 46 ods. 1 ústavy. O dôvodoch protiústavnosti ustanovenia § 54a OZ – podľa môjho názoru – najbližšie. Takto to podľa môjho skromného názoru nejde. Určite nie, ak Ústavný súd vyhlásil ustanovenie § 5b po podrobnej analýze za protiústavné a uviedol:

  • Ústavný súd nepodozrieva a v zásade ani nemôže podozrievať zákonodarcu, že pri prijímaní napadnutej úpravy nemal dobrú vôľu reagovať na sociálne problémy spotrebiteľov. Každopádne však napadnutá právna úprava posudzovaná ako celok môže u občianskej spoločnosti vzbudzovať dojem, že právo nie je úsilím o stanovenie jasných a férových pravidiel, ale akýmsi „fiškálstvom“ (Premlčanie je vo všeobecnosti hmotné, ale pre spotrebiteľov sa stáva cez proces zrazu / číst více /

Monistický průšvih

Zdejším odborně orientovaným čtenářům nepochybně neuniklo zavedení monistické struktury akciové společnosti zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (ZOK).

Není však vyloučeno, že unikla poměrně brutální novela, která zavedené pořádky razantně změnila. A to i s poměrně nevídaným důsledkem.

Princip monistické struktury a jejího fungování zopakuji jen stručně: spočívá v nahrazení představenstva a dozorčí rady orgány statutárního ředitele a správní rady (ust. § 396 ZOK a § 456 a násl. ve znění platném do 31.12.2020). Obě funkce přitom mohla vykonávat ta samá osoba, fakticky tedy bylo konečně možno bez obstrukcí založit a řídit akciovou společnost jako jediná fyzická osoba.

Běžně však vznikaly i akciové společnosti s monistickou strukturou mající odlišnou osobu jako statutárního ředitele, a odlišnou jako předsedu správní rady – případně s vícečlenou správní radou.

Statutárnímu řediteli příslušelo vedení obchodní společnosti (§ 463 odst. 4 ZOK), vystupoval jako statutární orgán společnosti. Správní rada měla (vyjma možnosti žaloby proti statutárnímu řediteli) práva pouze uvnitř společnosti.

V § 456 ZOK zákon výslovně vytvářel paralelu představenstvo = statutární ředitel, dozorčí rada = správní rada/předseda správní rady.

Ke zcela nevídané a z mého pohledu prakticky opomenuté novele s až neuvěřitelnou exekucí došlo s účinností od 1. 1. 2021 zákonem č. 33/2020 Sb.:

Nemám v úmyslu rozebírat obsah celé novely, ale především tuto významnou skutečnost:

- v § 396 odst. 2 byla vypuštěna slova „a statutární ředitel“

- v § 402 odst. 1, 2, 3, § 403 odst. 2 a § 407 odst. 2 se za slovo představenstvo vkládají slova „nebo správní rada“ (a na řadě dalších míst)

Co se tedy stalo?

S účinností k 1.1.2021 zcela zanikla funkce statutárního ředitele, kdy novým statutárním orgánem společnosti je správní rada.

Fakticky / číst více /