Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2890/20 vyhlášený dne 9. března 2021 v 14:30 hodin naleznete zde (400 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Právní věta: Orgány veřejné moci rozhodující v řízení o výkonu rozhodnutí či v exekučním řízení jsou povinny zkoumat, vedle podmínek stanovených v § 261a odst. 1 o. s. ř. (popřípadě ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř.), i to, zda povinný měl možnost se bez svého zavinění seznámit s pravomocným rozhodnutím trestního soudu o nárocích poškozeného v trestním řízení, které představuje exekuční titul, a jím ukládanou a vymáhanou povinností, a to bez ohledu na to, zda se takový exekuční titul stal v mezidobí formálně vykonatelným podle trestního řádu. Odsouzenému povinnému musí být poskytnuta alespoň základní třídenní lhůta (§ 261a odst. 2 o. s. ř., § 40 odst. 2 ex. ř.) ke splnění pravomocného rozhodnutí trestního soudu, počítaná ode dne, kdy bylo odsouzenému takové rozhodnutí doručeno (§ 130 odst. 1 a § 137 odst. 4 tr. ř.), a nikoli ode dne, kdy se stalo podle trestního řádu vykonatelným. Nesplnění této podmínky je překážkou pro nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce a zjištění jejího nedostatku v jejich průběhu je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2399/19 vyhlášený dne 9. března 2021 v 14:00 hodin naleznete zde (306 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Ústavní soud, Brno, TZ 19/2021

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel čelil obvinění z trestného činu účastenství na vraždě. Věc však byla nakonec odložena, protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Stěžovatel byl zastoupen advokátem, za jehož právní služby zaplatil částku 83 792,50 Kč. Tuto částku následně požadoval po Ministerstvu spravedlnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Ministerstvo jeho nárok z větší části uznalo, nicméně nepřiznalo mu částku ve výši 3 872 Kč za úkon nahlížení do spisu. Stěžovatel se poté neúspěšně domáhal této částky prostřednictvím žaloby podané k Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Obvodní soud dospěl k závěru, že úkon nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování neodpovídá žádném úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Takovým úkonem by bylo pouze prostudování spisu při skončení vyšetřování, ke kterému dochází před vstupem trestního řízení do soudní fáze, o takový případ však nešlo. Obhájce stěžovatele měl příležitost účastnit se probíhajících vyšetřovacích úkonů, což činil, a proto měl o průběhu vyšetřování dostatečný přehled. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že právo na obhajobu se realizuje i nahlížením do spisu. Nahlédnutí do spisu v dané fázi řízení bylo podle jeho názoru nepochybně účelným úkonem nutným k obraně jeho práv. Výklad, provedený obvodním soudem za situace trestního řízení, za nějž hrozí uložení výjimečného trestu, považuje za neudržitelný.

Česká advokátní komora ve svém vyjádření uvedla, / číst více /

Ústavní soud, Brno, TZ 18/2021

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) zamítl ústavní stížnost stěžovatelů směřující proti usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze, neboť ji neshledal důvodnou.

Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Brně. Ve vztahu k původnímu řízení bylo Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) konstatováno porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pro odepření práva stěžovatelů na přístup k soudu (viz rozsudek ESLP ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice ze dne 27. 9. 2012). K návrhu stěžovatelů bylo následně obnoveno řízení před Ústavním soudem a nálezem sp. zn. Pl. ÚS 32/13 ze dne 20. 5. 2014 Ústavní soud původně napadená rozhodnutí zrušil (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3q5TPKI ).

Zatímco Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatelům převážnou část požadovaného odškodnění za nepřiměřenou délku původního řízení přiznal, odvolací Městský soud v Praze jejich žalobu zamítl. Poukázal přitom na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2780/2015 či sp. zn. 30 Cdo 4011/2016) a dospěl k závěru, že při posouzení přiměřenosti délky řízení se zásadně nepřihlíží k délce řízení o povolení obnovy; podle odvolacího soudu nebylo možné započítat dobu od pravomocně skončeného řízení do doby, než byla Ústavním soudem povolena jeho obnova. Soud rovněž přihlédl k tomu, že v původním řízení byla ze strany ESLP za porušení Úmluvy ze strany České republiky stěžovatelům přiznána satisfakce. Bez zohlednění délky řízení před ESLP pak podle odvolacího soudu řízení netrvalo nepřiměřeně dlouho. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatelů odmítl pro nepřípustnost. Stěžovatelé se obrátili na Ústavní soud. Jsou totiž přesvědčeni, že z původního řízení v jejich věci nelze vyjmout dobu, po / číst více /

V pátek dne 5. března 2021 nás zasáhla smutná zpráva. Nečekaně nás opustila paní JUDr. Dagmar Hudcová, vedoucí soudního odboru Ústavního soudu a naše drahá kolegyně.

Paní doktorka byla ztělesněním sepětí s Ústavním soudem. Ve stejné budově působila, když to byl ještě Krajský národní výbor, a po několikaleté přestávce v advokacii se vrátila zpět, tentokrát už na český Ústavní soud. Soudní odbor, tedy systém příjmu, kontroly a oběhu spisů, ten vybudovala téměř sama. Byla pro nás nejvyšší spisovou autoritou a chodili jsme si k ní – bez výjimky soudci i zaměstnanci – pro radu, protože ona to zkrátka věděla vždycky a věděla to nejlépe.

Svá „děvčata“, tedy kolektiv soudního odboru, si pečlivě vybírala, tvrdě je trénovala, ale nikdy je nenechala na holičkách. A nikdy nenechala na holičkách ani Ústavní soud, pro který doslova dýchala. Měla v sobě něco ze lví povahy. Upřímného, neústupného a spravedlivého. Její odchod nás všechny bolí. Zůstane po ní prázdné místo, které se nezacelí. Nejen na podatelně a v rejstřících, ale hlavně v našich srdcích.

Ve foyer Ústavního soudu proto budou od pondělí 8. března 2021 k dispozici kondolenční archy, aby své rozloučení mohli připsat všichni, kdo ji znali a měli rádi. Jménem všech soudců i zaměstnanců chci její rodině vyjádřit naši opravdovou a upřímnou soustrast.

Čest její památce!

Vlastimil Göttinger
generální sekretář

/ číst více /

I. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.03.2021 09:00 do: 08.03.2021 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. Ús 1154/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1117/2019-119 ze dne 26. 2. 2020 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 350/2018-105 ze dne 27. 11. 2018
Stručná charakteristika: náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení před ESLP
Označení navrhovatelů: Ing. M. Ch., V. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Brně. Ve vztahu k původnímu řízení bylo Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) konstatováno porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pro odepření práva stěžovatelů na přístup k soudu (viz rozsudek ESLP ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice ze dne 27. 9. 2012). K návrhu stěžovatelů bylo následně obnoveno řízení před Ústavním soudem a nálezem sp. zn. Pl. ÚS 32/13 ze dne 20. 5. 2014 Ústavní soud původně napadená rozhodnutí zrušil (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3q5TPKI ). Zatímco Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatelům převážnou část požadovaného odškodnění za nepřiměřenou délku původního řízení přiznal, odvolací Městský soud v Praze jejich žalobu zamítl. Poukázal přitom na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2780/2015 či sp. zn. 30 Cdo 4011/2016) a dospěl k závěru, že při posouzení přiměřenosti délky řízení se zásadně nepřihlíží k délce řízení o povolení obnovy; podle odvolacího soudu nebylo možné započítat dobu od pravomocně skončeného řízení do doby, než byla Ústavním soudem povolena jeho / číst více /