Archiv autora: admin

Ústavní soud České republiky završil své předsednictví v Konferenci evropských ústavních soudů

Ústavní soud, Brno, TZ 17/2021

Ve dnech 24. a 25. února 2021 proběhl XVIII. Kongres Konference evropských ústavních soudů (Conference of European Constitutional Courts, CECC). Fakticky i symbolicky jím bylo završeno téměř čtyřleté působení Ústavního soudu České republiky v čele organizace, která sdružuje jednačtyřicet evropských institucí provádějících ústavní přezkum. Do předsednické role CECC byl Ústavní soud jednomyslně zvolen na XVII. Kongresu v gruzínském Batumi v roce 2017. O necelý rok později bylo již za českého pořadatelství uspořádáno v Praze přípravné jednání tzv. Kruhu předsedů, kterého se zúčastnilo přes třicet nejvyšších představitelů evropské justice. V rámci uvedeného mítinku bylo mimo jiné schváleno tematické zaměření XVIII. Kongresu CECC, a sice Lidská práva a základní svobody: vztah mezinárodních, nadnárodních a národních katalogů v 21. století. V souladu s usnesením Kruhu předsedů, výkonného a rozhodovacího orgánu CECC, měl XVIII. Kongres proběhnout v Praze ve dnech 25. – 29. května 2020. S ohledem na pandemii onemocnění COVID-19 ovšem nebylo možné akci v původním termínu uskutečnit. Cestou korespondenčního hlasování se Kruh předsedů jednomyslně shodl na odložení Kongresu CECC na závěr února roku 2021 a na analogickém prodloužení českého předsednictví. Bohužel ani nový termín neunikl stínu pandemie.

Ve snaze úspěšně završit své předsednické poslání a při vědomí mimořádných opatření k zamezení dalšímu šíření nemoci COVID-19 rozhodl Ústavní soud, že zorganizuje XVIII. Kongres CECC při vzdálené účasti reprezentantů členských soudů. Navzdory četným výzvám, které přenesení jednání do on-line prostoru představovalo, byl XVIII. Kongres mimořádným úspěchem, přičemž participace dosáhla téměř devadesáti procentní hranice. Ve středu 24. února se uskutečnilo jednání Kruhu předsedů, které umožnilo přímou debatu a interakci zástupců členských institucí (včetně hlasování). Následující den ve čtvrtek 25. února proběhl samotný XVIII. Kongres, jenž byl prostřednictvím streamovacího kanálu přenášen ke dvěma stovkám pozvaných hostů. K přednesení příspěvku byl přizván tucet zahraničních osobností z prostředí ústavního soudnictví. Na Kongresu tak / číst více /

Vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3360/20 dne 4. března 2021 – rozhodnutí zveřejněné s právní větou

Právní věta: Nachází-li se aplikace určitého ustanovení podústavního práva, k němuž neexistuje ustálená judikatura, prakticky mimo rozhodovací agendu Nejvyššího soudu, je jeho úloha sjednocovatele judikatury mimořádně obtížná. Publikuje-li v takové situaci v zájmu sjednocení rozhodovací praxe do budoucna Nejvyšší soud ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek dle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodnutí, s jehož právním názorem se ztotožňuje, porušuje jiný obecný soud bezdůvodným nerespektováním takového právního názoru právo na soudní ochranu a princip rovnosti před zákonem dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny té osoby, jíž je tento postup k tíži.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3360/20 vyhlášený dne 4. března 2021 v 10:00 hodin naleznete zde (342 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Vyhlášení nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3449/19 dne 2. března 2021

Nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3449/19 vyhlášený dne 2. března 2021 v 14:00 hodin naleznete zde (281 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

č. 117/2021 Sb. – Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a pří…

Předpis č. 117/2021 Sb. – Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 83/2020 Sb., o povolání vojáků v činné službě a příslušníků Celní správy České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v souvislosti s epidemií viru SARS-CoV-2, ve znění nařízení vlády č. 155/2020 Sb.

vyhlášeno: 02.03.2021

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2021-117

/ číst více /

Důkaz úředním záznamem o použití donucovacího prostředku (02.03.2021)

Úřední záznam o použití donucovacího prostředku sepsaný dle § 57 odst. 2 zákona o Policii ČR ve smyslu § 567 o. z. je podle § 134 o. s. ř. veřejnou listinou, a proto skutečnosti v něm uvedené zakládají vůči každému plný důkaz o původu této veřejné listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak.

Rozdíl mezi důkazem soukromou listinou a veřejnou listinou v občanském soudním řízení spočívá v jejich důkazní síle. Zatímco u důkazu soukromou listinou postupuje soud dle § 132 o. s. ř. uplatněním tzv. zásady volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí důkazy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti s přisuzováním hodnoty závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnoty zákonnosti, hodnoty pravdivosti, popřípadě hodnoty věrohodnosti jednotlivým důkazům, u důkazu veřejnou listinou postupuje soud dle § 134 o. s. ř. jako projevem tzv. legální teorie důkazní s tím, že důkazní síla veřejné listiny vyplývá ze zákona prostřednictvím presumpce správnosti jejího obsahu, neboť není-li pravdivost veřejné listiny vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazů obsah listiny za pravdivý. Praktický dopad odlišného charakteru veřejné listiny od soukromé tak nastává v případě jejího zpochybnění účastníkem řízení, kdy ať už se jedná o popření veřejného charakteru, nebo popření obsahu veřejné listiny, obojí prokazuje ten, kdo zpochybňuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1332/2020, ze dne 25. 11. 2020 / číst více /

Věcná legitimace v řízení o určení neexistence zástavního práva (02.03.2021)

I. Z hlediska posouzení věcné legitimace v řízení o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, je určující, zda žalobce a žalovaný jsou nositeli práv a povinností, jež podle hmotného práva na straně žalobce odpovídají postavení zástavního dlužníka a na straně žalovaného postavení zástavního věřitele, tj. zda žalobci náleží vlastnické právo k předmětu sporného zástavního práva, tedy k nemovitostem, ohledně nichž se domáhá určení, že nejsou zatíženy zástavním právem, a zda žalovaný má pohledávku zajištěnou sporným zástavním právem.

II. V řízení o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným k zajištění pohledávky postižené rozhodnutím o zajištění věci (majetku) vydaným orgánem činným v trestním řízení (soudem, státním zástupcem nebo policejním orgánem) podle zák. č. 279/2003 Sb., je pasivně věcně legitimovaný správce pohledávky (zajištěné nehmotné věci). Byla-li v trestním řízení pohledávka zajištěna teprve v průběhu řízení o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, představuje rozhodnutí o jejím zajištění skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde.

III. V řízení, ve kterém se žalobce (zástavní dlužník) domáhá určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, žalobce tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnostech, ze kterých vyplývá zánik zástavního práva. Žalovaného (zástavního věřitele) naproti tomu tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnostech, ze kterých vyplývá opak (že k zániku zástavního práva nedošlo).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4625/2018, ze dne 30. 11. 2020 / číst více /