Ústavní soud zamítl stížnost ženy, která se domáhala dokončení procesu umělého oplodnění po smrti svého manžela

Ústavní soud, Brno, TZ 125/2018

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) zamítl stížnost proti rozsudkům Okresního soudu Plzeň – město, Krajského soudu v Plzni a Nejvyššího soudu, neboť neshledal, že by jimi byla porušena základní práva stěžovatelky. Zároveň odmítl návrh na zrušení § 6 a § 8 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, který „sdílí osud“ ústavní stížnosti.

Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhala po společnosti NATALART s. r. o. (vedlejší účastnice řízení) splnění povinnosti spočívající v provedení umělého oplodnění za použití zárodečné buňky stěžovatelky a kryokonzervované spermie jejího zemřelého manžela.

Manželé společně podstupovali léčbu neplodnosti v zařízení vedlejší účastnice. Manžel stěžovatelky podepsal v červnu roku 2014 informovaný souhlas s kryokonzervací spermií, v prosinci téhož roku manželé společně podepsali informovaný souhlas s léčbou neplodnosti metodou mimotělního oplodnění, vyslovili souhlas s rozmražením a použitím spermií pro daný účel. Téhož dne také podepsali souhlas s intracytoplasmatickou injekcí spermie, kdy následně mělo být započato s postupnou aplikací hormonálních injekcí stěžovatelce. V červnu roku 2015 však manžel stěžovatelky zemřel a vedlejší účastnice odmítla proces umělého oplodnění dokončit, a to z důvodu absence platného souhlasu manžela stěžovatelky.

Okresní soud Plzeň – město žalobu zamítl s tím, že právní předpisy umožňují oplodnění pouze páru a ačkoliv manžel stěžovatelky požádal o umělé oplodnění a udělil první informovaný souhlas s jeho provedením, nelze předjímat jeho další vůli v průběhu léčebného procesu a nahrazovat ji soudním rozhodnutím. Krajský soud v Plzni toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky zamítl. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud se svou ústavní stížností, v níž tvrdila, že rozhodnutími obecných soudů bylo zasaženo do jejího práva na soukromý a rodinný život.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud si je vědom toho, že shora popsaná životní situace, do níž / číst více /