Ukazuje-li průběh exekuce na to, že výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, nemůže nesložení zálohy vést k zastavení exekuce.

Záloha na náklady exekuce nemá být exekutorem svévolně stanovována kdykoli v průběhu provádění exekuce, aniž by náležitě s ohledem na konkrétní skutkový stav věci objektivně zdůvodnil, z jakého důvodu uhrazení této zálohy ukládá po více než 4 letech od nařízení exekuce. Exekutor v dané věci zdůvodnění účelu v první výzvě k úhradě zálohy na náklady exekuce zcela opominul, neboť vůbec nekonkretizoval, na jaké náklady bude záloha použita. V opakované výzvě jako způsob dalšího provádění řízení výslovně specifikoval mobiliární exekuci. Přesto se i opakovaná výzva ve světle judikatury jeví jako nekonkrétní, neboť vzhledem k délce probíhajícího (a dosud neúspěšného) exekučního řízení, mělo být z výzvy patrno, zda exekutor má poznatky o tom, zda má povinná nějaký mobiliární exekucí postižitelný majetek, nebo kde má být mobiliární exekuce provedena, aby měla oprávněná možnost posoudit, zda by jí uhrazená záloha byla účelně vynaložena k uspokojení její pohledávky či nikoliv.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3684/2017, ze dne 17. 10. 2017 / číst více /