Nabídková povinnost uložená vlastníkovi v § 15 odst. 4 zákona č. 290/2002 Sb., ve znění účinném do 15. 6. 2010, není předkupním právem. Vzhledem k tomu, že nabídková povinnost vůči státu nepřechází na další vlastníky nemovitosti, nejedná se o právo věcné, které by se zapisovalo do katastru nemovitostí.
Následky porušení nabídkové povinnosti podle § 15 odst. 4 zákona č. 290/2002 Sb. nelze posuzovat ani analogicky jako porušení zákonného předkupního práva s věcněprávními účinky, neboť dojde-li k porušení nabídkové povinnosti podle zákona č. 290/2002 Sb., na rozdíl od zákonného předkupního práva nezůstává státu zachováno právo na bezúplatný převod od nového nabyvatele a nový nabyvatel již žádnou nabídkovou povinnost vůči státu nemá; stát se také nemůže na novém nabyvateli domáhat, aby mu věc převedl, neboť oprávnění obdobné § 603 odst. 3 obč. zák. mu zákon nedává, a nemůže ani namítat relativní neplatnost převodní smlouvy mezi vlastníkem a novým nabyvatelem, neboť vzhledem k ust. § 40a obč. zák., které obsahuje taxativní výčet, nepřichází uplatnění relativní neplatnosti v těchto případech v úvahu.
Porušení nabídkové povinnosti nemá za následek ani absolutní neplatnost převodní smlouvy na nového nabyvatele.
Škoda, jež porušením nabídkové povinnosti státu vznikla, má charakter ušlého zisku a znamená ztrátu očekávaného přínosu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2550/2012, ze dne 29. 7. 2014 / číst více /