„Majetkem“ ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. d/ ZKV se rozumí souhrn majetkových hodnot (věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných hodnot) náležejících dlužníku v době, kdy učinil právní úkon.

Pro posouzení správnosti závěrů napadeného rozhodnutí o nemožnosti podřadit zkoumaný právní úkon dlužníka ustanovení § 15 odst. 1 písm. d/ ZKV však není sama o sobě určující definice pojmu „majetek“, nýbrž výklad tohoto pojmu v kontextu celého sousloví „na sebe přejímá svému majetku nepřiměřené závazky“. Jinak řečeno, smyslu úpravy obsažené v ustanovení § 15 odst. 1 písm. d/ ZKV (její použitelnosti na právní úkony učiněné dlužníkem v rozhodném období vymezujícím jejich možnou zákonnou neúčinnost) se lze dobrat jen prostřednictvím odpovědi na otázku, kdy lze „závazky“, které na sebe dlužník přejímá svými právními úkony, mít za „nepřiměřené“ dlužníkovu „majetku“.

To, zda závazky, jež na sebe určitá osoba (lhostejno, zda právnická nebo fyzická) přejímá svými právními úkony, jsou „(ne)přiměřené“ stavu „majetku“ takové osoby, se poměřuje způsobilostí tohoto majetku ony závazky „pokrýt“ (schopností takové osoby uspokojit přejímané závazky ze svého majetku řádně a včas). Váznou-li na tomto majetku i další závazky (dluhy), má to samozřejmě význam pro závěr, zda další (přejímaný) závazek (dlužníka) je závazkem „(ne)přiměřeným“ stavu „majetku“ (dlužníka).

Lze shrnout, že je-li dlužník podnikatelem, je závazek, který na sebe převzal právním úkonem v období rozhodném pro uplatnění zákonné neúčinnosti podle ustanovení § 15 odst. 1 ZKV, „nepřiměřený“ dlužníkovu „majetku“ (ve smyslu § 15 odst. 1 písm. d/ ZKV) tehdy, jestliže se zřetelem ke stavu tohoto majetku a k obvyklým obchodním příležitostem dlužníka (k očekávanému výnosu z podnikatelské činnosti dlužníka) v době, kdy právní úkon učinil, nelze důvodně předpokládat, že přejímaný závazek bude včas (v době splatnosti) a řádně splněn.

O takový případ půjde typově i tehdy, je-li dlužník v době převzetí závazku předlužen ve smyslu § 1 odst. 3 / číst více /