Ústavní soud, Brno, TZ 128/2018

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) vyhověl ústavní stížnosti Oživení, o. s. a zrušil rozsudek Městského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu.

Stěžovatel se v řízení před Městským soudem v Brně marně domáhal po žalované České republice – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen ÚOHS) zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná částka představovala poplatek podle § 259 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek, který ÚOHS od stěžovatelky přijal za podání podnětu k zahájení správního řízení z moci úřední. Podle tohoto zákona (§ 259 odst. 4 a odst. 5) je zaplacení poplatku nezbytnou podmínkou k vyřízení podání a nevrací se ani v případě, že by namítané jednání uvedené v podnětu bylo skutečně správním deliktem. Městský soud žalobu stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že ustanovení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek není protiústavní. Mezi stranami není sporné, že stěžovatel zaplatil ÚOHS částku 10 000 Kč a plnil tak na základě právního důvodu a ÚOHS proto nevzniklo bezdůvodné obohacení. Povinnost vybrat tuto částku totiž stanoví přímo zákon a proto se ÚOHS nemohl na úkor stěžovatele bezdůvodně obohatit. Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností, v níž namítal, že městský soud porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a petiční právo. Svou stížnost spojil s návrhem na zrušení § 259 zákona o zadávání veřejných zakázek. Důvodem měla být protiústavnost poplatku spočívající v jeho rozporu s petičním právem podle čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a principem právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Ve věci rozhodující II. senát postoupil tento návrh plénu, které ho však usnesením ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 28/18, odmítlo jako návrh / číst více /