O neúčinnosti doručení rozhoduje odesílající soud jen pro účely řízení, které u něho (ještě) probíhá. Vydal-li soud rozhodnutí (rozsudek, usnesení nebo platební rozkaz), kterým se řízení u něho končí, nelze z ustanovení § 50d o. s. ř. úspěšně dovozovat, že by mohl (i nadále) posuzovat okolnosti významné pro závěr, zda rozhodnutí jím vydaná byla řádně a účinně doručena a zda tedy jsou pravomocná a vykonatelná, popřípadě kdy nabyla právní moci nebo se stala vykonatelnými. Nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) nebo soudům příslušným ke zkoumání opožděnosti (řádných a mimořádných) opravných prostředků přísluší – jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování – také posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit).

Soudům v řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není a ani dobře nemůže být zakázáno, aby samostatně zkoumaly a posuzovaly otázku, zda rozhodnutí nebo jiná listina byla adresátům řádně a účinně doručena, jenom proto, že je možné způsobem uvedeným v § 50d o. s. ř. určit neúčinnost doručení. Bylo-li usnesením odesílajícího soudu ve smyslu § 50d odst. 1 nebo 2 o. s. ř. rozhodnuto, že doručení je neúčinné, soudy z něho v řízení o výkon rozhodnutí, při posuzování opožděnosti opravných prostředků nebo v jiných obdobných případech vycházejí, jinak si otázky doručení zjišťují a posuzují samostatně.

Dospěje-li soud v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném řízení k závěru, že rozhodnutí soudu vydané v občanském soudním řízení není z formálního hlediska vykonatelné, neboť nebylo řádně či účinně doručeno, neplatí tu § 50d odst. 5 (nyní odst. 3) o. s. ř. Je tomu tak proto, že přezkum řádnosti doručení v rámci řízení o výkon / číst více /