Ústavní soud, Brno, TZ 129/2018

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil část rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Manžel stěžovatelky byl rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově uznán vinným ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let a zákaz řízení motorových vozidel na tři roky. Obžalovaný zavinil dopravní nehodu, při které došlo ke smrtelnému zranění nezletilého spolujezdce (syna obžalovaného a stěžovatelky), k těžkému zranění stěžovatelky a k lehkým zraněním dalších dvou nezletilých dětí, které se nacházely ve vozidle řízeném obžalovaným, jakož i k lehkým zraněním osádky vozidla, se kterým se obžalovaný čelně střetl. Okresní soud ve svém rozsudku dále rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Stěžovatelce přiznal na základě znaleckého posudku částku 311 971 Kč, představující nemajetkovou újmu v podobě bolestného. Obžalovaný se proti rozsudku odvolal. Krajský soud v Brně následně zrušil prvostupňový rozsudek ve výroku o náhradě škody stěžovatelce a uložil obžalovanému zaplatit jí částku 153 670,80 Kč, se zbytkem jejího nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Své rozhodnutí přitom odůvodnil tím, že se z rozsudku okresního soudu podává, že zesnulý nezletilý syn nebyl v době autonehody připoután, přestože stěžovatelka seděla vedle něj. Z toho krajský soud dovodil, že poškozená v kritické situaci syna nezajistila před případnými následky autonehody, určil její míru zavinění na jeho smrti jako třicetiprocentní a přiznanou náhradu škody přiměřeně snížil. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti mj. namítala, že / číst více /