Ústavní soud, Brno, TZ 15/2019

Včera odpoledne se soudce Jan Musil vzdal funkce soudce Ústavního soudu. Stalo se tak prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky, a proto dnem 1. února 2019 jeho funkce zanikla.

Funkční období soudce Ústavního soudu je desetileté a je možné, aby byl soudce do své funkce jmenován opakovaně. Tak tomu bylo i v případě prof. JUDr. Jana Musila, CSc. Poprvé jej jmenoval soudcem Ústavního soudu dne 27. listopadu 2003 prezident republiky Václav Klaus a podruhé byl do stejné funkce soudce jmenován prezidentem republiky Milošem Zemanem (dne 20. ledna 2014).

Soudce Jan Musil se většinu svého profesního života věnoval trestnímu právu. V roce 1963 absolvoval studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jíž – až na čtyřletou přetržku strávenou na Okresní prokuratuře v Šumperku – zůstal věrný celý život. Od roku 1967 působil na pražské právnické fakultě jako pedagog, v roce 1985 byl jmenován docentem a osm let později profesorem trestního práva. Celou katedru trestního práva ostatně mnoho let vedl. V letech 1992–1998 byl Jan Musil rektorem a do roku 2003 prorektorem Policejní akademie České republiky.

Foto: Ústavní soud – Jan Symon

Jeho patnáctileté působení na Ústavním soudu rámovala celá řada významných rozhodnutí. Byl soudcem zpravodajem více než čtyř desítek plenárních řízení, z nichž mnoho mělo široký společenský přesah. Jako člen senátu Ústavního soudu připravil přes čtyři tisíce návrhů na rozhodnutí, což je skutečně úctyhodné číslo. Je těžké jmenovat jen některá z jeho zásadních rozhodnutí, protože pan profesor Musil jich měl stovky. Mediálně nejsledovanější kauzou, v níž byl soudcem zpravodajem, se zřejmě stalo řízení vedené pod. sp. zn. Pl. ÚS 17/13 o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky Václavu Klausovi. Řízení bylo zastaveno s uplynutím funkčního období prezidenta republiky, protože primárním účelem tohoto typu řízení bylo „zbavit prezidenta republiky úřadu, nikoli podávat žalobci výklad objektivního ústavního práva“. / číst více /