I. V rozhodnutí, jímž odvolací soud posuzuje správnost usnesení soudu prvního stupně o zjištění dlužníkova úpadku (správnost rozhodnutí o úpadku), nezkoumá opodstatněnost opatření přijatých po tomto rozhodnutí a v jeho důsledku; to platí i pro přezkumné jednání.

Novou skutečností, která ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona není způsobilá ovlivnit (je-li uplatněna až v odvolacím řízení) správnost rozhodnutí o úpadku, je obecně vzato každá skutečnost, která nastala po vydání rozhodnutí o úpadku, včetně takové skutečnosti, která přivodila zánik pohledávky insolvenčního navrhovatele nebo některého z dalších (nebo i všech) věřitelů (splnění dluhu, započtení, prekluze).

II. Není ovšem vyloučeno zabývat se v odvolacím řízení pro účely posouzení dlužníkova úpadku nově (rozuměj nově ve vztahu ke skutečnostem nebo důkazům, z nichž vyšel v rozhodnutí o úpadku insolvenční soud) těmi pohledávkami, jež vznikly před rozhodnutím o úpadku dlužníka (případně i před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka) a jež se před rozhodnutím o úpadku dlužníka staly též splatnými.

K takovým „novým“ (rozuměj opět novým ve vztahu ke skutečnostem nebo důkazům, z nichž vyšel v rozhodnutí o úpadku insolvenční soud, nikoli nově nastalým nebo vzniklým po rozhodnutí o úpadku) skutečnostem nebo důkazům je ovšem i v insolvenčních věcech možné přihlédnout, jen když byly odvolacím řízení uplatněny některým z účastníků řízení. Odvolací soud nemůže vzít při projednání odvolání a při rozhodování o něm v úvahu nové skutečnosti nebo nové důkazy, i když vyšly za odvolacího řízení najevo, jestliže je žádný z účastníků v odvolání, ve vyjádření k odvolání a ani jinak za odvolacího řízení neuplatnil.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 136/2015, ze dne 31. 8. 2017 / číst více /