I. Přiznat náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 142 o. s. ř. lze pouze tam, kde úspěch jednoho účastníka lze zároveň považovat za neúspěch účastníka jiného. Pokud úprava účastenství takový závěr neumožňuje, je aplikace ustanovení § 142 o. s. ř. z povahy věci vyloučena. Pak nezbývá nic jiného, než tuto mezeru v právní úpravě překlenout analogickou aplikací § 23 z. ř. s. a žádnému z účastníků nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení.

II. V řízení o určení výše nákladů soudního exekutora po pravomocném zastavení exekuce nelze ustanovení § 142 o. s. ř. aplikovat; žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2880/2017, ze dne 14. 5. 2018 / číst více /