I. Ustanovení § 2251 odst. 1 o. z. a § 2303 o. z. se sice týkají nájmu bytu a nájmu prostoru sloužícího k podnikání, ale ve smyslu § 10 odst. 1 o. z. je lze vztáhnout i na případy, kdy je nemovitost pronajata jako celek, poskytuje-li pronajímatel spolu s nájmem i služby. V důsledku toho je možné ohledně požadavků na obsah vyúčtování služeb vycházet ze zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

II. Důkazní břemeno leží na tom účastníku řízení, který z existence určitých skutečností (v tomto případě z řádného vyúčtování služeb a energií) vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.

Uvedené závěry promítnuté do dané věci znamenají, že žalobce (pronajímatel) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně předložení vyúčtování a správnosti údajů v něm uvedených, tedy jaká byla spotřeba žalované (nájemkyně) u jednotlivých služeb a z jakých podkladů a jakým způsobem jí účtoval úhradu za ně, žalovanou pak tato břemena stíhají ohledně případných námitek k řádnému vyúčtování (zde u tvrzení, že odvoz splaškových vod nebyl prováděn řádně).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5212/2017, ze dne 28. 8. 2018 / číst více /