Nejspíš to již všichni zaznamenali, nicméně rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydané pod sp. zn.: 20 Cdo 3331/2017 si zaslouží své místo i na LF.
O možnosti zastavit exekuci i po jejím vymožení psal Mgr. Adam Krejčí ve své práci zde: https://is.muni.cz/th/391472/pravf_m/Diplomova_Prace_Krejci_Adam.pdf (strana 77 a dále).
Nyní Nejvyšší soud publikoval rozhodnutí, v němž výslovně uvádí: „judikatura Nejvyššího soudu je postavena na principu, že exekuci lze vést výhradně na základě způsobilého exekučního titulu a pro případ, že tomu tak není, musí být exekuce zastavena i poté, co pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.“
Nejvyšší soud dále v tiskové zprávě dodává: „Přestože Nejvyšší soud v rámci daného řízení posuzoval výlučně tuto výše uvedenou otázku, objevily se v tisku spekulace, že takové rozhodnutí může například pro klienty úvěrových společností znamenat, že se jim budou peníze vymožené exekucí vracet. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že touto otázkou se v rámci předmětného řízení vůbec nezabýval a je nanejvýš předčasné predikovat výsledek případného nalézacího řízení, zahájeného povinným jako žalobcem o vydání bezdůvodného obohacení, které podle jeho názoru mělo vzniknout tím, že exekuce byla provedena.“